Smutnou pravdou je, že na rozdíl od té venkovní je internetová bezpečnost rodiči často značně podceňována. Zatímco se maminky často bojí pustit své ratolesti bez dozoru ven samotné, už jim tolik nevadí, že jejich dítě tráví několik hodin denně na internetu něčím, o čem nemá nejmenší ponětí. Přitom obojí v sobě skrývá určitá nebezpečí.
Tato situace vyplývá především z toho, že zatímco nebezpečí, které číhá na děti venku, si lze snadno představit a pojmenovat, u toho internetového to není tak snadné. Koneckonců, dítě sedí v bezpečí doma, takže se mu nemůže nic stát, ne? Bohužel, pravda je někde poněkud jinde.
Malé děti totiž ještě nemají tolik rozumu, aby pochopily, že zdaleka ne každý je tím, čím o sobě tvrdí. A tak ten kluk v jeho věku, se kterým si píše, může nakonec být starší paní. A ta nemusí mít zrovna dobré úmysly.
Problém je, že ono nebezpečí není okamžité, nýbrž se projeví až později. Tím největším je, že dítě zveřejní své soukromé údaje, například kam chodí do školy, kdy přesně má vyučování, kde bydlí, nehledě na své jméno, což pak mohou lidé velmi snadno zneužít. Nakonec tak může dojít například i k únosu, případně k vyloupení domu, když dítě napíše, že v danou dobu jede celá rodina na dovolenou.
Také může být dotázáno cizím člověkem na údaje kreditní karty rodičů, a vzhledem k důvěřivosti dětí a vynalézavosti dospělých nebude mít důvod proč to neudělat. To samozřejmě povede ke zneužití těchto údajů.
Jak tedy z toho ven? Důležité je s dětmi o těchto problémech často mluvit. Je nutné, aby si uvědomily, jak je v tomto případě důležitá opatrnost. Také je dobré kontrolovat, co náš potomek přesně na internetu dělá, potažmo s kým se baví. Například na tom, že přes internet napíše spolužákovi, aby se ho zeptal na něco ohledně domácího úkolu, není nic špatného. Psaní si s úplně cizím člověkem je však něco úplně jiného. A to bychom měli mít rozhodně na paměti.