U nás patří hospoda k něčemu magickému. V jiných zemích to je prostě jen místo plné alkoholu a zábavy, u nás je to něco víc. Tedy alespoň donedávna bylo. Ještě Petr Hapka zpívával o buřtech, pivu a nenávisti, a byť si dělal srandu ze všech hospodských povalečů, měl je v konečném důsledku všechny tuze rád.
Ke každému Čechovi patří trochu té hospodské kultury a dříve nebo později k nám začne promlouvat. Samozřejmě, že vysedávat někde po hospodách není tak úplně recept na štěstí, ovšem zase na jednu stranu je to místo, kde se můžeme setkat s přáteli či rodinou a povykládat si. A každý si najde nějaký ten svůj podnik, který jej tak trochu i vystihuje. Je to místo, které máme rádi a byť nemusíme chodit každý den na pivo, jednou za měsíc si tam rádi zajdeme.
Pomíjivé
Hospodská kultura u nás pomaličku, ale jistě upadá. Už totiž není čas na to, vysedávat někde celý den nad pivem po práci. Řemeslníky už nenajdete v hospodě, ale na internetu. A mladí do hospody chodí tak maximálně ve svých studentských letech. Pak ta krátká epizoda tak nějak zajde, protože do té doby je zahrne tolik povinností a nejrůznějších dalších záležitostí, že na to, opět, nezbude čas. Je velmi snadné v takové situaci závidět všem, kteří si mohli tehdy někdy v sedmdesátých a osmdesátých letech zasedět v hospodě za peníze vydělané v nějakém zázraku socialistického budovatelství.
Pivo, buřty a ta nenávist
Dnes jsou hospody spojovány s buranstvím, nenávistí a krátkozrakostí. Ovšem tomu by tak býti nemělo, protože to hospoda není jenom místo pro lidi, kteří nemají rádi změny a politiky. Je to také místo, kde se politika děje, je to také místo velkých debat a také velkých přátelství a je tak trochu škoda, že dnešní učená veřejnost opovrhuje touto kulturou – přece jen je to v nás a je to něco, na co můžeme být hrdí – vybudovali jsme národ na pivu a buřtech.