S velkou pravděpodobností se shodneme na tom, že všichni využíváme v první řadě takové obchody a další firmy, do kterých trefíme a které známe. Tam to máme nejjednodušší, protože víme, kde takový podnik je, víme, co tam najdeme a jak to tam chodí. Dále možná občas zajdeme i někam jinam, to když nás tradičně využívané podniky neuspokojí nebo když jsme dejme tomu v jiném místě, odkud to máme ke svým tradičním volbám daleko. A když jsme zde uspokojeni, nechodíme nikam jinam. Pokud prostě necítíme potřebu něčeho jiného, zkrátka nehledáme nějakou tu alternativu, o které nevíme, zda a kde tato existuje.
A když přece jenom hledáme nějaký ten obchod, poskytovatele služeb nebo nějakou jinou firmu? Pak pochopitelně musíme zjistit, kde ji najdeme, kde tato sídlí. A teprve když toto sídlo najdeme, můžeme tam zamířit a uspokojit své potřeby.
I z toho důvodu tedy musí firmy svá sídla mít. Abychom je mohli my návštěvníci vůbec odhalit. Ale to není jediný smysl firemních sídel. Současně jsou tato potřeba i k tomu, aby je nalezli úředníci, kteří s nimi mají také co do činění, aby je našli jejich dodavatelé a jiní obchodní partneři…
Každý podnik tedy musí mít své sídlo. Nevyhnutelně. A to už ve chvíli, kdy nějaká firma vzniká, a pak po celou dobu své existence. A protože ne každý podnikatel vhodný objekt pro sídlo své firmy má, musí se to někdy řešit i alternativou zvanou virtuální sídlo. Jež spočívá v tom, že si někdo zřídí svou firmu na cizí adrese, kde k tomu získá souhlas vlastníka takového objektu. Což může být výhodné, protože takto lze získat reprezentativní sídlo, a to nejlevnější virtuální sídlo nestojí dokonce ani žádné velké peníze. Protože si sem může podnikatel nechat jenom posílat poštu, může toto místo používat k úřadování, může využít pár dalších nabízených služeb, ale nic víc. A to přece nevyžaduje velkou investici.
A tak kdekdo spokojeně podniká s virtuálním sídlem. A nemá důvod si stěžovat.